Pád

1. září 2015 v 12:04 | Vicc |  Nejzažší kout
Bloudí.
Okraj propasti, jenž je tak hluboká, že by se do ní nevešel ani ten nejvyšší mrakodrap, je její největší lákadlo. Jako vosa na med.

Ztraceně se prochází po okraji a nevidí.
Nevidí, že není sama. Přitom se cítí naprosto opuštěně.

Kdysi dávno její srdce planulo nezkrotnou láskou, ještě teď je tam možná malý plamínek, ale teď.
Teď je tam jen propast, jako ta kolem které se teď prochází, bloudí.

Kde její začátek, kde je její konec.

Zapomněl jsi?

Lidé zapomínají. Zapomínají, že tu pro ně stále je, ale kdo je tu pro ni?

Jen možná malé nahlédnutí do hlubiny propasti. Jen možná malý krůček blíže.
Váhavě se rozhlíží.

Srdce, jenž už necítilo nic jiného než bolest, utrpení a prázdnotu, pomalu ale jistě vyhasíná.
Už to nezvládá. Ani ten malý plamínek se víc nerozhoří pod tou tíhou.

Marně doufajíc, že se otočí a ty tam budeš stát. Marně.

Kdy tě naposledy viděla? Nějaký pátek už to bude.
Doufá v nějaký zázrak, který ovšem nepříjde a ona se pomalu topí.

Bloudí. Padá. Umírá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama