Srpen 2015

Depression

13. srpna 2015 v 16:29 | Vicc |  Nejzažší kout
Někdy se ptáme sami sebe, proč se nám stávají takové věci.
Ptáme se "za co?"
Nikdy však nedostaneme odpověď.

O to je to horší. Utápíme se ve vlastních pocitech a myšlenkách.
Ale to nám nepomůže.

Chce se nám brečet, ale raději to potlačujeme, abychom neukázali naši slabinu.

Deprese je něco, co by se nemělo podceňovat.
Deprese jsou, když už vám nic neudělá radost.
Nejraději by ste spali, nebo leželi v posteli a koukali do stropu.
Není to lehké, ale musí se s tím něco dělat.

Každý má svůj způsob, jak ses depresí vypořádat.
Musíme se na to zdravě naštvat.

Říct si, že to bue dobré, nestačí. Musíme se o tom sami přesvědčit.
Nemůžeme čekat až něco udělají ostatní.
první krok je na nás.

Tak ho udělejme!

Čas plyne dál

13. srpna 2015 v 13:14 | Vicc |  Vyslovená slova
Achy Vy moji;

Zas uplynulo mnoho dní, kdy jsem tu byla naposledy.
Mnoho dní, pár let - alespoň takový mám pocit.

Událo se spoustu věcí. Spoustu věcí je nedokončených a je tak málo času.

Naslibovala jsem toho spousty a nic nesplnila. Proto již nebudu planě slibovat. Je to smutné.

V životě jsem se nedostala do takových nesnázích jako ve chvíli, kdy se mojí psychice podlomila kolena a já skončila měsíc zavřená ve svém pokoji. Nejedla, nepila.
Braní silných antidepresiv není moc dobré, ale také není dobré rozbrečet se jenom nad tím, že jste napsali pravopisnou hrubku ve slově.
Po dřívě probdělých nocí, jsem zas mohla spát, až na ty noční můry.
Ze začátku jsem prospala 2-3 dny v kuse. Potřebovala jsem to.
Všechno to začalo omdléváním. Nejdřív to bylo jednou, po 2 týdnech podruhé, po třech dnech potřetí... A pak už to bylo při jakékoliv emoční záležitosti - ať už se jednalo o radost, smutek, zklámání, bylo to jedno. Prostě jsem omdlévala.

Teď když už jsem nějakou chvíli v pohodě, začíná se mi to pravděpodobně vracet a já musím být silná.
Naštěstí mám spoustu věcí na práci, tak nebudu jen tak sedět a řešit svůj psychický stav.



Držte mi palce, moji drazí.
(více pod perexem)