Únor 2012

Nepochop, porozumněj!

28. února 2012 v 23:25 | Vicc |  Nejzažší kout
Když bolest rozléhá se v její hlavě.
Když bolest rozléhá se v jejím srdci.
Nic neočekávej.

Voda jen padá, padá. Stejně tak jako krev stéká po zdi.

Jen tma, chlad a opakující se slova. Nechápeš, ale rozumíš.
Zima.

Slova, jenž nedávají smysl, ale stále se opakují.
Už neví, co s životem a tak se stále opakuje. Opakuje sama sebe.
Nechtěj to znát, dozvíš se víc, než bys chtěl.

Prozři. Prozři do temné uličky, do temného zákoutí.
Vidíš něco? Ne? Vždyť je tma.

Part I

11. února 2012 v 23:23 | Vicc |  Be by my side!
S hlavou zdviženou jde potemnělou ulicí. Mrazivý vánek jí ovívá obličej. Na noční obloze jsou vidět hvězdy. Udivuje ji, jak se vystavuj s hrdostí. Přemýšlí nad mnoha věcmi a ve sluchátkách ji hraje sladká a přitom hořká melodie.
"Já už nemůžu..." říká si s úsměvem na rtech. Přitom srdce ji pláče ze všech sil.
Mrazivý vánek si pohazuje s jejími vlasy. Potemnělá ulice jen přidává onen kouzelný nádech noci. Má strach a zároveň se nebojí. Hvězdy jí svítí na cestu, jenže na jakou? Za kým?


Crossroad

11. února 2012 v 23:22 | Vicc |  Series

The Light

9. února 2012 v 1:46 | Vicc |  Nejzažší kout
Jediné světlo, které září v noci.

Představuje si, jak stojí na rozlehlé pláni. Na zemi se třpytí bílá pokrývka a ten chlad, který by člověka za obyčejných okolností mrazil až do morku kostí, ji hladí po tváří a objímá celé její tělo. Chlad, který prostupuje několika vrstvemi oblečení až na kůži a přes ni do celého vnitřního prostředí těla.
Při každém nádechu pociťuje, jak se její hrtan zabaluje do mrazivé přikrývky. I její konečky prstou cítí onen chlad.

Světlo, jež je tak napohled krásné, dodávající až mrznoucí atmosféru celé té scenérii. Bílá pokrývka, jež odráží jeho světla. Světlo, jež nedává život, nýbrž připomíná smrt. Paprsky, jenž tančí po pláni za přítomnosti Ticha.
Všude kolem jen Ticho se rozléhá až to mrazí.

Člověk si jen říká "Jsem mrtvý?". Necítí nic jiného než ten zvláštní chlad. Připomínající pohled na mrtvé tělo, které chladne, bledne.

Rozhlížející se po pláni ji napadá spoustu věcí. Tma a bílé paprsky tomu napomáhají. Občasné šumění stromů ovšem přerušují onen klid.
"Co se stalo? Kde jsou všichni?", ovšam žádná odpověď, jen mrtvolné ticho. Nahání to husí kůži, ale tohle ona miluje.

Ticho, tma a chlad. Bílé mrtvé paprsky, jenž našedivělý kotouč rozhazuje po pláni, nesmějí se ani nepláčou, jen tančí.

V představách vracející se zpět tam, kde je.
Okny prostupují bílé paprsky. Ty, které ji po dnešní noc dělají společnost. Pohled z okna na park, který zlehka dýchá pod tenkou pokrývkou, vypadá tak smutně...

"Když jen myšlenky zaobírají tvou mysl a nevnímáš nic jiného než paprsky, jenž nedávají život, přemýšlíš nad jejich krásou, ale i nad Smrtí."

The Passion

8. února 2012 v 0:22 | Vicc |  Nejzažší kout
Když drží v ruce zbraň a míří ji proti Tobě... Jaké je to vědět, že zemřeš?
Bojíš se, prosíš. Zoufalstvím Ti svítí oči.
Slzy Ti stékají po tvářích. Nesnaž se bránit.
Ptáš se snad proč? Proč zrovna Ty?

'Smrt je Vysvobození nikoli Trest.'

Šílenství, jež ji ovládá, nezná mezí, hlavně zábran. Tak mocná a opojná... Neztrácející na kreativitě.
Mít v rukou něčí život, dělat si s ním co chce... Ta euforie. Ten 'Rauš'.
Cítí tu sílu, tu moc, tu opojnost Smrti. Posedlá krví.

Hlavu napíchnout na kůl a tělo pověsit na ostnatý drát. Obdivuhodné. Už jen ten pohled na to je dokonalý.
Krev sršící z žil. Zvuk praskajících kostí. Zoufalý křik o pomoc.

Přimouřené oči její. Neunikneš jejímu pohledu.
Tma, jež ji pohlcuje. Zžíra ji ze vnitř i z venku.

Myšlenky zabývající se touhou.Touhou a žízní po krvi. Po rozkousávání tuhého syrového masa a rozlamování tvrdých kostí mezi zuby.

Myšlenky, jež by neměly býti vysloveny.
Myšlenky, jež by neměly býti vůbec známy.
Myšlenky, jež by měly býti zakázány.

Burn it up

6. února 2012 v 14:39 | Vicc |  Nejzažší kout
Hello, Hello, Hello We burn it up!

Lose yourself under the sun. Start a fire in my heart. A little faster than a bullet. Pierce into your heart.
Warrior. It's suffocating you. Underneath the sky, you cannot be hidden. Even if you hide, you will kneel before the truth.

Burn the Path. Get Down, get down, get down. Die.

Nehledě na to, že v posledních 4 dnech se děly věci, které jsou divnější než cokoliv jiného. Mé sny raději vynechávám.
Ano, chce se mi o tom mluvit, nahání mi to hrůzu.

Než tohle, než tamto. Radši tohle, radši tamto. Jsem unavená.
Co nadělám, život i čas jdou dál. Možná už bych taky mohla konečně umřít. Takové vtipné.