Just think about it

1. září 2011 v 21:45 | Vicc |  Nejzažší kout
Tak jako mlha opadne a orosí zem, tak ona…

Nač mít sny, když vždy, kdy vám někdo připomene tu realitu, tak spadnete na zem jako hvězda.
Ne, nebyl by to pěkný dopad. Nevypadalo by to hezky při samotném dlouhém pádu.

Opravdu, jestli sny udržují při životě v této odporné realitě, tak ona je už dávno mrtvá.
Lidé jí závidí, že dokáže snít a přitom být nohama pevně na zemi.

Vše se točí kolem. Nevnímá. Motá se jí hlava, z té závrati, z toho strachu, že přijde o to, co jí je nejdražší.
Nechce o něj přijít, i když to je jenom sen. Vezměte jí ho a zabijete její duši. Bez něj nedokáže žít.

Tak jako za okny není po dešti ani stopy, spíše naopak její oči roní slzy.
Cítí se velice nesvá.
Je to teprve začátek školního roku.


Nemůže plakat. Nesmí. Nikomu neukazuje svou slabou stránku a už vůbec ne v rodinném prostředí.

Když ji něco naštve, člověk aby kolem ní chodil po špičkách. Je schopna rozmlátit všechno, na co přijde. Ano a to i s touhle výškou.

Je výbušná a agresivní. Jen tím, že jí ho seberete, ji naprosto zneškodníte.
Ale má to dvě stránky. Buď ji opravdu zneškodníte, nebo ji ještě víc naštvete



Nenávidí ho za to, že jí vzal srdce i duši.
Nenávidí ho za to, že bez něj nedokáže žít.
Nenávidí ho za to, že i přes tohle všechno ji dělá šťastnou.
Nenávidí ho za to, že jeho úsměv ji vždy rozzáří.
Nenávidí ho za to, že při jeho pohledu se jí podlamují kolena.
Nenávidí ho za to, že ho miluje.
Nenávidí ho za to, že on ji nemiluje.

Jak by mohl, sny nemilují své stvůrce. Jen on není sen, on je člověk.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 CC CC | Web | 2. září 2011 v 7:31 | Reagovat

Jak je možné, že máš stále tolik slz? Již mnoho jsi jich musela prolít. Jak je možné, že nikdy nedojdou? Nebuď smutná, To se zlepší...

2 Matt Foxiss Matt Foxiss | Web | 2. září 2011 v 9:52 | Reagovat

Sny sú potrebné, hoci dávajú prázdne nádeje. Ale bez nich by bolo všetko iné, tak ako bez zmyslu života. Ale smútiť pre niečo alebo pre niekoho je.. vyčerpávajúce. Preto som sa vždy uzatváral pred svetom. Bál som sa, že keď si k sebe pustím niekoho, budem trpieť. Budem sa báť, že o neho prídem, alebo že on príde o mňa. A toho strachu som sa nikdy nevedel zbaviť. A je to omnoho horšie, než smútok.

3 Vicc Vicc | Web | 2. září 2011 v 12:44 | Reagovat

[1]: Samozřejmě, mám své světlé dny, kdy se můžu smát a chvíle kdy nemůžu přestat jsou nezapomenutelné, jenže.. jsem člověk realista, pro kterého nejsou sny stvořeny. Létam hlavou v oblacích a přitom každou chvíli tvrdě dopadám na zem.

[2]: Jen.. já nedokážu být uzavřený člověk..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama