Srpen 2011

Fuck this "thing"

31. srpna 2011 v 20:42 | Vicc |  Vyslovená slova
A tak jsem tu znova,
již jste čekali dost dlouho na můj další článek a tady ho máte. Článek o něčem, co všichni nesnášíme: škola!

Ach ano, tak nám to zítra zase začíná. Říkám si, "konečně se už doma nebudu nudit", ale víme jak to chodí.
Jako každý školní rok si peru batoh a penál. Vymýšlím i, jak zlepšit vzhled těchto věcí. Jako každý rok mě nic nenapadá.
Také si třídím fixy, které mi píší a které ne. Pravidelně vyhazuju polovinu obsahu penálu.

Jako každý školní rok zjišťuju tu hrůzu, kterou obsahuje tabulka v rozvrhu hodinu. Tento rok je to díky bohu lepší než ten minulý. Jako každý rok si předělávám rozvrh hodin do japonštiny. Tento rok na to asi kašlu.

Jako každým začátkem školního roku si říkám, že se budu konečně učit, ale víte jak to chodí.

Každopádně.. vypadá to, že tento školní rok konečně budu docházet na kurz japonštiny. Ne, že bych do teď nebyla samouk, ale pod vedením jazykového lektora se toho naučím víc plus za kratší dobu.

Ale abych vás tu nezasypávala nudnými žvásty o škole a jak to u mne doma před začátkem školního roku chodí.


Nic nového se v mém životě neudálo. Jen to samé stále dokola.

incomprehensible

24. srpna 2011 v 14:55 | Vicc |  Vyslovená slova
Zdravím své čtenáře i nečtenáře (Nějací jsou?),
vypadá to, že mé srdce přeci jenom podlehlo slovům rozumu a dalo se do kupy.
Nebo za to taky velice chytře může to vedro.
Včera jsem z toho vedra omdlela.
Ačkoli díky údalostem z posledních dnů, probudila se má temná stránka.
Světlo náhle potemnělo a již mě nebaví jednat ve jménu Boha. Tedy, myslím toho Boha tam nahoře.

Můj Lord mě již řádně potrestal a myslím, že ještě potrestá. Ach ano, chce oběť, velkou oběť.
Myslím, vyváznu z toho jen-tak-tak živá. Možná ani živá nevyváznu.
Nechť si zasloužím to, co si zasloužím.
Ve jménu svého Lorda se svámi prozatím loučím.
I am back.

Let's do this

20. srpna 2011 v 0:55 | Vicc |  Vyslovená slova
Last stop.
Who knows it right?
Gonna make you guys wait.
For how long?
Who knows.
Let's do this, right?

Wait for me guys.
Rather don't wait.
I won't propably come back.

Let's do this before than something comes.

If you'll wait, you'll know something.

That's right.
Just wait.

I won't come back until my head won't be clear.

Wanna die

19. srpna 2011 v 15:42 | Vicc |  Nejzažší kout
Duše téměř zahojená. Vyléčena někým jiným.
Jinou..

Pouhé přespání u jedné stejné jako ona. Zvrhlo se to.
Ta touha.

Co se stalo, stalo se. Více se to neřeší.



Chvíle, kdy si člověk vzpomene, jsou příšerné.
Ne, vážně, chce se jí brečet.
Kde jsou ty chvíle, kdy se člověk mohl opřít o svého partnera a jen tak lehce oddychovat?
Utekly. Oh ano, utekly.

Měla by zpívat, tancovat či kreslit. Bohužel u všeho se nemůže soustředit.
Člověk chce vypadnout z tohohle Světa, navždy.

"Mom, I'm scared.."

Ikasete yo!

16. srpna 2011 v 23:40 | Vicc |  Nejzažší kout
Bolest. Zklamání. Radost.
Všechno to patří k sobě. Nemůže dál.

"S ní už nikdy..." říkají její ústa, srdce však říká opak.
Je to málo. Chce se jí zvracet.

Křičí o pomoc, však nikdo neslyší.
Neříká nic, všichni se starají.

Jeden blábol za druhým. Nedávající smysl.
"Zomri!"

Zvykající na bolest, zklamání, utrpení. To stačí.
Užívající na plno.

Bez hudby, beze smyslu. Nežít.

Jen krátké věty se jí honí hlavou.

Srdce nestrádá, už ne. Chvíle odpočinku. Netluče.
Tluče, jen v jiném rytmu než v tom Tvém.
Smířená, zvykající.

"I'm getting used to be without you. Well.. I used to be without you. Now and forever."

"行かせてください!"

That day I came out

16. srpna 2011 v 0:20 | Vicc |  Umění duše
Jak začít s dnem, na který máte plány, když máte naspáno necelých 6 hodin? Přece výletem do Prahy.
Prague Pride 2011

Cesta vlakem úmorná, ale zpříjemněna zvukem kytary a křičícího zpěváka, jinak se sexy hlasem.
Bohužel na cestu zpátky se mi vybil mobil.

To děvče, mladší leč vyšší, si zaslouží mít u mne své vlastní místo, které jí ovšem velice ráda věnuji.
Za prvé, je velice milá. Za druhé, pěkně se o mne postarala, i když přiznám se, že mi vadí, když na mě někdo dává pozor, jako na malé dítě. ;oD To je tím, že jsem malá. Za třetí, je prostě moc super.

Co bych ale napsala k samotnému Prague Pride 2011? Jedním slovem - dokonalé. ;o)
Průvod se podařil a cestou byla i zábava. Bylo také zábavné pozorovat jak lidé, kteří stáli na chodnících, jen mlčky pozorovali s fotoaparáty v rukou.
Děvče, které mi bylo věčně po boku, bylo také několikrát zachyceno fotografy. Vlastně, furt si ji tam někdo fotil. Ach ano, také mám fotku. (Na konci článku.)

Připravili mě o vlajku s dvěma znaky ženy! :o/ Přišly jsme ke stánku, tedy spíše jsme se prodraly těmi lidmi, a zrovna to paní/slečna v nabídce škrtala.
Zrada, to vám řeknu.
Taky jsme se nemohly vynachválit jednoho Maďara. Bílé triko, žluté kalhoty a jako velký bonus - měl sladký úsměv.

Každopádně, od té doby, co jsem se vrátila, se mi ozvali další 4 lidi, že doufají, že příští rok bude také Prague Pride a se třemi z nich musím zaručeně jít.

Organizátoři potvrdili druhý ročník Prague Pride!


*má pocit, že celé moje pc je nakřivo*

Here we go again!

15. srpna 2011 v 19:24 | Vicc |  Vyslovená slova
Skončilo 4-denní období oslav a jsme tu zpět ve svých zašedlých barvách.
Ani nevím, co vám na tuhle strašně nudnou Welcome Party mám sdělit.
Vrátila jsem se ke svým zálibám. Ať už to je sledování yaoi, psaní povídek, slintání nad úchylnými J-rockery a spoustu dalšího, patří to ke mně.

Ať už ste si všimli nebo ne, blog má nový kabát. Že mu to sluší? ;oD

You're just kidding me?!

12. srpna 2011 v 21:45 | Vicc |  Nejzažší kout
Chceš mě zpátky..?!

Ona, jakožto hrdý člověk, ti dala šanci.
K čemu..?
Řekla Ti, že jestli ji chceš zpět, musíš si ji nějak získat. Je jen na Tobě jak.

Proč myslíš, že to dělá?
Proč myslíš, že ti dává šanci? Třetí..

Ještě stále nesundala ručně namalovaný tužkou portrét tvé osoby v A3 velikosti.

Zdalipak víš, jaký důsledek má přihlížení a žárlení?



Does anyone know?

11. srpna 2011 v 2:50 | Vicc |  Vyslovená slova

Ach ano, také se musí zúčastnit.
Již od včerejšího dne, 10.8.2011, probíhá událost, která se slaví ještě méně častějí než Vánoce, Prague Pride 2011!
Trvá až do večernich hodin 14.8.2011.




Není to vše, co jsem vám chtěla sdělit. Bohužel, pravděpodobně se nebudu moct zúčastnit průvodu, který povede Prahou v Sobotu 13.8. Moc mě to mrzí, jako člena komunity.
Rozhodla jsem se, že na těch pár dní budu mít aspoň design na svém blogu tématický.

Chci se zúčastnit. Hrozby Dělnické strany Nacistů, že zahájí protiakci apod., mě vážně nezastrašují.

Je snad normální nás, úplně obyčejné lidi, nazývat exhibicionisty? No ano, tady vlastně ano.
Když člověk tohle všechno čte, různé názory, nemůže se ani divit, proč se drží stranou jako některé rasové menšiny zde u nás.

Jistý nejmenovaný, určitě i chytrý člověk na stránce Dělnické strany prohlásil toto:
"Na jednu stranu si říkám, každý má vyjádřit svůj názor. Na druhou stranu nechápu pochod těchto lidí. Místo toho, aby se podporovali rodiny s dětmi, podporují se homosexuálové. Tohle mi neleze na rozum. Ano homosexuálové musíme tolerovat, neliší se vůbec od ostatních kromě změny sexuální orientace. Jestli je tu nějaký gay či lesbička zajímá vás, že já jsem heterosexuál, zajímá to vůbec někoho? Asi ne. Proč si myslíte, že to zajímá mě. Že to zajímá ostatní. O co v tom pochodu jde ukázat, že existujete. Ano my víme, že tu jste. Tak proč ta komedie? Nikde se nechlubím, že jsem heterosexuál a proč vy se chcete chlubit? Mít syna gaye či dceru lesbičku nezavrhnuje, chlubit se ale nebudu a uvnitř sebe budu plakat, že nikdy nebudu mít vnoučata. Spíš bych řekl, že touto akcí se dostáváte na okraj společnosti."

Jak může nechápat tento pochod? Vždyť je to stejné jako jakýkoliv "sraz" motorkářů, milovníků veteránů apod, ovšem i na globální úrovni.
Samozřejmě, ukazujeme se. Chceme se ukazovat, protože ostatní, spíše odpůrci, nás zatlačují.
Ne, nelíbí se mi, tahle česká mentalita.
Nejsem člověk, co rozebírá názory jiných lidí a tak to nebudu rozpitvávat.

Opravdu nemám slov na tuto jistou osobu, spíše jen kroutím hlavou.

Update (12.8.2011 0:52): Jsem šťastná. Důležitá žena v dětském období, které se říká máma, mi dovolila jet na sobotní Prague Pride průvod. Samo o sobě je to naprosto skvělé, ale ještě skvělejší je to, že tam se mnou jde CC, spřízněná duše mého nynějšího života. Doufám, že si to tam pořádně užijeme ;o)

My Everything

7. srpna 2011 v 23:12 | Vicc |  Nejzažší kout

Někdy si to uvědomíme včas, většinou však pozdě. To, že naše srdce patří někomu jinému.
Ať už je to slepá láska, naivní spíše platonická či ta opravdová, třeba i pravá.

Každá má své obrovské nevýhody, ale i výhody, které ne vždy dopadají dobře.
Pomocí jedné lásky zapomenout na tu druhou. Nebezpečné.

Stává se, že když tou jednou, která bude platonická, zapomenete na tu druhou, která bude opravdová, můžete ublížit nejen člověku, s kterým máte či měli tu opravdovou lásku, ale i sobě. Je to o dost bolestivější.


Existují lidé, jako já, kteří se rozhodnou žít ve svých snech.
Představovat si, jak žijete se svou platonickou či vysněnou láskou.
Představovat si, jak si navzájem dáváte sílu.
Představovat si, jak si navzájem dáváte lásku.

Jenže než se nadějete, jste závislí.
"Almost gone crazy"
Jste až po uši vtaženi ve své slepé lásce. Nevnímáte ani nikoho jiného, kdo se vám snaží dát svou lásku.
Nevidíte, neslyšíte.
Snažíte se jen uspokojit svou touhu po něčem, co je přesně takové, jaké chcete, aby to bylo.

Ještě horší je, když vás v tom někdo podporuje.



Jen tlukot srdce, zpomalené záběry a pocit, jak se ji doslova máčí oči.
Jednu závislost nahradila druhou, i když to nezvládá.
Nedokáže rozeznat, jestli Tě stále miluje či už je to jen platonická láska ke svému oblíbenci, ještě k tomu mužského pohlaví.

Je člověk, který má vždy ve všem jasno a je se všemi upřímný. Proto ji toto velice znepokojuje, i když tento stav miluje.
Nevědomost. Pomalu beznadějnost. Její láska, ať už jakákoliv, je vždy tak impulzivní.


Není jiná možnost, než vše v sobě dusit a pomalu umírat. Ve svých snech... s úsměvem na tváři a se slzami v očích.

They broke up, but still loving each other.

4. srpna 2011 v 1:31 | Vicc |  Nejzažší kout
A tak jako Ty jsi se k ní obrátila zády, se ona teď obrátila zády k Tobě.

Je to tak bolestivé, že to musela udělat zrovna ona. Jen Mirror ball.
Je to jen závislost. Těžká závislost.


Po čase pomalu šílí. I když to bylo její rozhodnutí, potřeba s Tebou mluvit je neuvěřitelná.
Jsi horší než droga.

Tak jako každým dnem vdechuje čerstvý vzduch, tím je její hruď stále těžší.
Snad jen 'Remember me this way' se hodí. Možná taky ne.

Nekonečné řádky nedokončených dopisů ležících v šupleti.

Srdce rozpadající se na kousky. Pravděpodobně už dlouho neronila slzy.

Roní se vůbec slzy nad svou neústupnou hrdostí?
Kdyby nebyla tolik hrdá, neváhala by.
Vzala by Tě zpátky a už nikdy v životě by Tě nepustila. Přesně tak, jak to chceš.

Tak moc jí chybíš, jen není schopná Ti to říct.
Zachovala se tak.. tak jinak. Nejspíš toho lituje.
Jen chce vidět, jak se snažíš. Právě proto Ti to dělá těžší.


Právě v tuhle chvíli, dala by všechno za to jen, aby Tě mohla obejmout, políbit…
Miluje Tě, jen Ti to nechce říkat.