Červen 2011

Sound of my heart

27. června 2011 v 13:42 | Vicc |  Nejzažší kout
Srdce buší. Buší tolik až se bojí, že jí vyskočí z hrudníku a zanechá po sobě louži krve.

Jen ta melodie ji uklidňuje. Zvuk piana či klavíru. Ušní bubínky vibrují slastí.
Ten nejdokonalejší zvuk, který kdy slyšela. Ať už má melodii pochmurnou či veselou, je to jedno. Je to její melodie.

Melodií je tolik, ale jen jedna v ní dokáže vzbudit radost a smutek najednou. Z té melodie je tak šťastná, cítí se zamilovaně. Na druhou stranu by u té samé melodie plakala. Plakala by tak dlouho, dokud by nevyronila všechny slzy.


Ačkoli absolutně neví, který tón je která nota, nevadí jí to. Pro její uši je ten zvuk stejně lahodný, jako chuťově dokonale vyvážený pokrm pro gurmána.

Říká se, že umělci jsou blázni. Vždyť jen žijí ve svém světě a realitu jako takovou nevnímají.

Není umělkyně, a přesto žije ve svém vlastním světě nechutně nabouraném realitou.
Možná by pro ni nebylo od věci studovat literaturu. Její články nejsou uměním, nýbrž jen zmatené myšlenky slepené do souvislých vět. Je to jen osobitost, nic víc.

Stejně tak i její kresby. Jsou pěkné, povedené, obkreslené. Ne, vážně, obkreslené nejsou. Ovšem vypadá to tak.

Fotografování je to samé. Baví ji to. Moc ji to baví. Jenže nemá talent.

Asi opravdu není zvláštní člověk. Jen z jedné věci má opravdovou fobii, z obyčejnosti. Z obyčejnosti své osoby.
Jen řeč koní je její plus.

Different thoughts

25. června 2011 v 23:45 | Vicc |  Nejzažší kout
Nejhorší je, když člověk myslí na Tebe a přitom usíná. V 99,9% se mu zdá absolutně o něčem jiném.

V tom má už praxi. Po té probdělé noci.

Takhle to má ráda. Ne, tahle věta vyzní blbě. Tak tedy - Má ráda mít takhle vlasy.
Má krátké vlasy a tak se jí líbí, když se nudí, že si ju lemuje přímo kolem obličeje a svou patku si upravuje do očí.

Víčka se jí zavírají. Další den, kdy s Tebou nepromluvila ani slovo. Nemá ráda tyhle dny. Byla zvyklá se s Tebou bavit každý den. Chybíš jí. Moc jí chybíš. Kdyby jsi byla aspoň na tom mobilu k dosažení. *sigh*

Přemýšlela dost dlouho, kolik toho sem napíše. Nic moc ji nenapadlo. Absolutně nějak nemá mozek v tom správném rozpoložení.

Vystresovaná? Unavená? Podrážděná? Snad asi všechno dohromady. Znova vyčerpaná k smrti.

Slzy také stékají po tváři, možná únavou, možná steskem, možná jen tím, že zase nic nevychází.
Je až příliš moc unavená na to, aby zvedla ruku a prsty je otřela.

Zas a po několikáté. Miluje Tě natolik, že umírá.

The Old Melody of my Heart

25. června 2011 v 18:44 | Vicc |  Hráčský kout


The Same beat as before

Říká se, že časy se mění. Ano, jsem toho svědkem. Mě byste na této fotce nepoznali, vždyť také nevíte, jak vypadám.
Ten znuděně vypadající človíček na pravo. Ano, jsem to já. Vlevo odemne to jsou: Moony,dobrý kamarád, náš Neko-kun; Fleriss, člověk, který mi je obzvlášť nejblíž; Jessi-sama, naše máma; Onee-san Shiori, manželka naší mámi.

Pomalu, ale jistě vás seznamuji se svým světem. Prosím, jen se nezlekněte. ;o)

Taková doba to je. Tato fotka byla vyfocena 30. července minulého roku.
Zažili jsme spolu spoustu zajímavých věcí, o kterým bych vám velice ráda povyprávěla, ale bylo jich tolik, že by vám ani 20 lidí nestačilo, aby ste to mohli spočítat na jejich prstech.
Taky tu bylo nespočetně hádek, Láska rozbíjející přátelství a tak dále. Také tu bylo pár rozchodů, ať už přátelství nebo lásek.

Vypadá to, že zase držíme dohromady. Avšak Moony se nám vzdálil, mám takový pocit. Škoda. Je to fajne kluk.

Před nějakým tím rokem k nám přibylo moje malé zlatíčko. Děvče, pro kterou jsem měla slabost hned od té doby, co jsem ji poznala. Nee, nemyslím teď svou přítelkyni. Myslím svoji nejbližší kamarádku, Toky-chan.
V té samé době, vlastně měsíc po vyfocení této fotky, se naše mamka dala dohromady s naším panem Alucardem. Bohužel, fotku s ním nemám.

Po připojení Toky-chan vznikla pod-parta ToKaRa (Toky, Kazuki (já), Raye neboli Fleriss). Konečně vám i mohu ukázat naší Toky-chan.

Tato fotka byla focena na podzim minulého roku. Zl. Kazuki (já),Toky, Raye (Fleriss).

Exhausted to the death *finally*

22. června 2011 v 1:06 | Vicc |  Nejzažší kout
Co se asi snaží říct, ty čtyři bílé stěny? Dvěma okny osvícenými.
Jako když nevinnost se snaží zastínit její hříchy, ale na to se nehraje.

Překonala 24 hodinovou etapu beze spánku. Po náročném dni, který proběhala na placu s talíři, už nemohla. Omdlela doma v koupelně, poté usnula v kuchyni na židli, po které sjela na zem a cestou se praštila do hlavy. Další případ - usnula opřena o topení.
Naprosto fyzicky i psychicky vyčerpána.

Rozeberte si ji, dokud z ní něco nezbude.

Podařilo se jí usnout. Usnout 8mi hodinovým odpoledním spánkem.
Otázka, co teď? Ach ano, učí se. Přijde si jako upír.

Rozeberte si ji, dokud ještě žije.

Za celou tu dobu nesnědla ani sousto.
Ani hroznové víno, onou tak milované, neuchvátilo její pozornost. Jediné, na co se teď může koukat je plná láhev Coca-Coly Zero.

Její pozornost se momentálně upírá jiným směrem a to Tvým.
Aspoň ty poslední myšlenky by chtěla mít na Tebe.

Home sweet home

21. června 2011 v 3:21 | Vicc |  Hráčský kout

O tomhle žádné spory a vážně po mně nechtějte vysvětlovat, co tu vlastně dělám. ;oD

*Dopila své kafe a začíná se jí chtít spát*

Díky bohu Jashinu, jenž mě chválí za mé hříchy, že mám tak obrovský psací stůl. Má minimálně 80 cm na výšku, délka skoro 1,5 m a šířka vrchní desky je 1 m.
Proč člověk se 150 cm jako já potřebuje tak velký stůl? Aah~ už vím!
Může si z toho vyrobit svůj vlastní koutek. (Ráno to bude muset přestavět zase)

Celkově to mělo být jen z důvodu učení, ale nakonec tu skončilo samo PC.

Před chvílí jsem se doučila lihoviny. Samozřejmě bez ukázkové ochutnávky. Mám pocit, že si absolutně nic nepamatuju. Naštěstí to ale s zítřkem nevypadá tak špatně. Teda vlastně s dneškem.

Pomalu dostávám hlad, takže si asi půjdu ulovit nějakou zeleninu. Nejraději však bych si šla prokouřit plíce.

Autumn

21. června 2011 v 1:57 | Vicc |  Zloděj duší
Tak vás zdravím a vkládám sem pár těch obrázků, které jsem slíbila.
Tyto fotky nejsou přímo z lesa, jak vidíte. Fotky byly nafoceny cestou ze školy.
Omlouvám se za kvalitu fotek. Fotila jsem starým LG mobilem a většina těch fotek jsou za pochodu. (Pospíchala domů, ale za každou cenu ty fotky musela mít.)
Tak dou že se vám budou líbit. ^^
Zbytek po perexem

So addicting

20. června 2011 v 0:47 | Vicc |  Hráčský kout
Je půl noc (kdy začala psát). Měla bych jít spát, abych zítra vstala do školy (po třech týdnech), ale co tu vlastně dělám?
Dejme tomu, že rozvýjím svůj umělecký mozek. ;oD
Zbytek pod perexem

Season as a Season - Autumn

18. června 2011 v 18:22 | Vicc |  Umění duše

Jiná rubrika, jiný soudek

Ne, že zrovna najednou. Celý den tu máme zataženo a poměrně chladno. Tak nám tu začlo pršet.
Jen co jsem uslyšela kapky deště, jak tlučou do oken a parapetů, zavalil mě nostalgický pocit. Znáte to taky?
Jediné, co mě v té chvíli napadlo, bylo "Podzim je tady." Ach ano. Miluju Podzim. Ne, povahou nejsem žádný pesimista ;o)

Okamžitě jsem šla otevřít okno. Vlhký vzduch mě pošimral svými studenými prstíky po tváři. Zhluboka jsem se nadechla. Miluju ten vzduch.
Ihned ve mně vznikla myšlenka - kéž by byl Podzim celý rok.

Automaticky jsem šla zahájit svůj rituál, který praktikuju každé volné odpoledne na Podzim. Stává se, že o víkendu to dělám celý den, ale to spíše chodím ven fotit do lesa nějaké fotky. ;o)
Okno jsem nechala otevřené dokořán, aby chladný vzduch mohl proudit do celého pokoje. Ovázala jsem si kolem krku šátek a naprostým nadšením jsem si šla udělat čaj. Mám svůj speciální recept na čaj, který mi chutná nejvíce.

(Černý čaj s příchutí citrónu, málo osladit - jestli nesladíte, nevadí - a přilijte jen obyčejný jablečný sirup - třeba od hello, hlavně málo ;o) - a vychutnejte si ho.)

Další součást mého rituálu je hudba, která nesmí chybět. Ne, žádný J-rock, metal, Screamo, hardcore či něco dalšího, co poatří do tvrdé hudby. Mým playlistem k tomuto rituálu jsou klavírní skladby, jejichž skladatelem je korejský pianista či klavírista Yiruma. Dále tu mám relaxační hudbu z prostředí Lesů v období Podzimu. A když už, tak nesmí chybět ani tématický spořič obrazovky (, který mám momentálně také nastavený ;oD).

Jak už jsem se zmínila o tom, že o podzimních víkendech chodívám fotit do lesa. Mám poměrně dost fotek z onoho prostředí. Řeknu vám, z jednoho místa mám několik fotek, ale každé vypadá úplně jinak. ^^ Pár vám jich sem zveřejním. Možná i všechny, jestli budete chtít. ;o)

Podzim mi dává pocit nostalgie. Připomíná mi mé vzpomínky na vesnici, kde jsem vyrůstala. Bylo to tam nádherné.
Podzim mě ovšem naplňuje i steskem. Je pravda, že na Podzim většinou bývá pochmůrné počasí, ale mě to nevadí. Zaháknu našeho šmudlu za vodítko (šmudla není jeho jméno ^^ ) a štrajdám si to s ním na pole za les.
Podzim mi dává také pocit štěstí a radosti. Miluju to počasí, kdy je chladněji, fouká vítr a slunce svítí, co může. V tento moment já na sebe beru mikinu a šátek. Vemu šmudlu na vodíku a vesele si vyrazím do lesa. Samozřejmě v té chvíli i s foťákem. Ta naše chlupatina zrzavá je radostí bez sebe, když po něm házím listí a běhám s ním po lese. ^^
Je to ta chvíle, kdy sám malíř vás zasvětí do svého díla a vy se domů vrátíte unavený, špinavý od bahna, ale máte radost. Z těch barev všude. Z těch barev, které vás zahřejí u srdce, ale i dokáží rozplakat.

Podzim jednoduše miluju. Není zima ani není vedro. Už teď se na něj těším. ^^

Only good day and bad day

17. června 2011 v 23:24 | Vicc |  Nejzažší kout
Zkouší něco silnějšího, než jsou sladkosti. Sáhla po alkoholu.

Matka odjela se svým přítelem na víkend na hory. Zůstala s bratrem doma sama. Bratr prohlásil, že když je matka pryč, aspoň něco podniknou. Jeli na nákup.

Po nákupu Mamince vesele psali : "Mami, tak jsme se s nákupem vešli do 500 kč.. i s tou basou piva."
No ne, samozřejmě, že to neodeslali.

Bratr sedí u svého počítače a má dopito první pivo, kdež to ona tady leží na stole a dopíjí druhé.

Píše si s Tebou. Ani nevíš, kolik by Ti toho napsala, ale ještě se má pod kontrolou. Počkej tak po dalším pivu.

Už pila lepší pivo. Přemýšlí, že tohle pivo dopije a půjde se nadopovat energy drinkem. Páni, jí bude špatně, i s těmi antibiotiky.

Přiveze Ti "žužu", až zase přijede.

I'm sorry that i can't be with you when you need me.

At the very edge

16. června 2011 v 23:47 | Vicc |  Nejzažší kout
Den. Den jako každý jiný a ona.. ona?

Každý má pro co žít - pro rodinu, manžela, rodiče, své děti, lásku, přátele či pro sebe. Ona?
Zůstává tu na světě z lenosti. Tolik snů, které snívá. Tolik cílů, které má. NEDOSAŽITELNÉ. Ani jedno.

Rodina rozpadlá.
Otce si už ani nepamatuje. Matka workoholik a bratr závislý hráč počítačových her.
Většina přátel rozmístěna po celé republice.
Ty, její Láska? - Na druhé straně široké rokle.
Od rozpadu rodiny vystřídala tři různá bydliště a momentálně dochází na svou třetí střední.

Škola kvůli zdraví zpomalena, hrozící zkoušek ze všech předmětů způsobenou vysokou absencí.

Nic není dostatečný motiv. Motiv k žití.
Všechno je dostatečný motiv. Motiv k smrti.


Cítí se k smrti unavená. Chtěla by se omluvit. Všechno vzdává. Nemá pro co žít, ani pro sebe.
Nenávidí se. z celého srdce se nenávidí.

Cítí se k smrti unavená. Slzy už nedokáže zastavit.
Ta Bolest. Ta bolest tíží na hrudi. Nemůže dýchat.

Vlastně.. o to se už ani nesnaží.

Everything together part 2

15. června 2011 v 21:55 | Vicc |  Nejzažší kout
Našla zalíbení. Zalíbení ve sladkostech. Ano. Je to snad z trucu? Nebo má snad jen chuť?
Who knows. Jako obvykle.

Dny jsou delší a ani ty probdělé noci nejsou kratší. Dny prospí, noci taky. Žije? Nežije.

Copy and Paste. Každých 24 hodiny to samé. Tolik nenáviděný stereotyp.

Přestává k Tobě promlouvat. Nemá to cenu.

Taková změna, co to? Má to být odpověď? Nebo snad omluva? Omluva za co, vlastně?
Jaké-si přání se srdcem "Of Course, I love you"

Říká si "že by?" "I love you too" Zní její odpověď.

Everything together

14. června 2011 v 23:01 | Vicc |  Nejzažší kout
Nové pocity. Naprosto jiné přemýšlení. Přemýšlí o tom, že to vzdá.

Utvrzují se staré vztahy s přáteli. Nachází se nová slabost.
O někoho dalšího se stará tak jako se stará o Tebe. It feels good.
Tento "někdo další" to nejen přijímá, ale také vrací zpátky.

Miluje tohle psaní. Sice ji to ničí, ale nevadí jí to. Píše sem své nejslabší stránky svého já a všechno prožívá znova a jednou tolik víc.

Možná, že by bylo všechno jednodušší, kdyby byla kluk. Ne. Zavrhla tuto myšlenku.
Mohlo by být všechno jednodušší. Stejně jako v těch seriálech o Homosexuálních vztazích. Všechno tam vypadá jednodušeji.

Proč nad tím přemýšlet. Proč? Protože.. ji to nedá spát. Něco jako tahle přitažlivost.
Je to jen fyzická přitažlivost? Nebo, co vlastně přitahuje ženu na druhé ženě? Kdo ví, ani ona sama není schopná to říct.
Možná to jsou oči, možná rty, boky, nebo snad jejich vnady? Možná všechno dohromady.

You were given such a huge confession. You didn't answer.

"I'm gonna give up on you." Never.

愛してるから。

The Saint who fell into the Darkness

13. června 2011 v 23:36 | Vicc |  Nejzažší kout
Lehký úsměv a dál střemhlav do tmy.

Nepřítomný pohled. Nějaká změna? Není schopna myslet. Není schopna ani vymyslet, co sem dneska napsat. Nezaregistrovala toho moc z tohoto dne.

Její psaní také už není to, co to bývalo. Kdo ví, jak to všechno bude.

The Saint who fell into the Darkness

Stále se dívá na jedno místo na zdi. Nemrká, pálí ji oči. Neví, co se stalo. Nechápe. Není pořádně ani schopna vnímat.
Možná, jen špatný pocit. Jen špatný pocit z toho, že se dneska nepohodly. Nepohádaly se, jen se neshodly na názoru. I tak to zamrzí.

Nevšímající se vedlejších účinků neshod. Ovládat to nejde. Vášeň pro flirt.

Dream - not meant for dreaming

13. června 2011 v 0:58 | Vicc |  Nejzažší kout
Sen. Co to vlastně je? Je to něco, po čem touží? Je to něco, co se jí po nocích zdává?

Všechno tohle psaní. Také jenom jeden ze snů. Stejně tak jako být s Tebou.
Nad svými sny ztrácí kontrolu. Některé moc prožívá, některé ji ničí a jiné jen tak leží opodál.
Zbytečná otázka - "Který z nich jsi Ty?"

If I could be a little bit closer to you..

Vždycky, když na Tebe pomyslí, má úsměv na rtech.
Chtěla by Ti říct "Jsi roztomilá. Jsi krásná. Dokonalá pro mne" a přitom Ti hledět do Tvých nádherných očí.
Chtěla by Tě chytit za ruku a políbit ji, tak jako to dělávají princové svým princeznám.
Chtěla by Tě chytit za ruku a proplést své prsty s těmi Tvými.
Chtěla by Tě obejmout. Pevně, aby Tě nikdo nemohl ukrást. Něžně, aby jsi se nerozpadla v jejím náručí.
Chtěla by cítit Tvou vůni, Tvé teplo.
Chtěla by pohladit Tvou chubby tvář.
Chtěla by Ti věnovat svůj úsměv výměnou za ten Tvůj.
Chtěla by políbit Tvé růžové rty.
Chtěla by si pohrávat s Tvými vlasy.
Chtěla by i ten zbytek věcí, jenž míří k naprosté důvěře
Nikdy by nechtěla Ti říci "Sbohem."

Ze všeho nejvíc by chtěla Ti říci "Miluju Tě."

Maska

12. června 2011 v 23:09 | Vicc |  Nejzažší kout
Did you notice? Její tvář zahalenu v masce? Usmívající se maskou, tvářící se, že se nic neděje.
It looks like it's more than this. Miluje Tě.

Maska.. Skrývá to špatné. To, co nechce, aby jsi viděla. Nechce Ti ublížit. Ani neví, jestli Ti už neubližuje.
Maska.. Zakrývající celý obličej s úsměvem na tváři. Oči také zakryté. Co kdyby jsi viděla její duši? Nechce, aby ztratila i duši. Srdce už je dávno Tvé.


"Looks like everything is.. who knows. I don't know myself."


Maska.. Skrývající její slabost. Její slabou stránku. To, že Tě potřebuje. Nic Tě nenahradí.
Maska.. Chvílemi připomínající tvář zkřivenou bolestí.

Občas stojíš v dálce a ona se jen dívá. Dívá se, jak mizíš. Jak mizíš v mlze.
"Don't worry. I'm still here with you." Teď má pocit - You're not here with her.

Psycho The painkiller

12. června 2011 v 0:53 | Vicc |  Nejzažší kout
Něco ji říká "jdi stále dál", ale něco ji drží stále na tom samém místě. Nedokáže si vybrat. Nechce měnit své momentální postavení. Nechce žádnou změnu.

Snaží se. Snaží se.. Snaží se? Nevypadá to. Nechává věci plynout jen tak dál. Bez ohledu na to, co se ji stane nebo nestane. "Otevři oči. Neusínej."

Ničí ji to. Ničí ji to.. Ničí ji to? Ale ano, ničí ji to. Pomalu ale jistě. Píše, bezmyšlenkovitě, pár řádků sem, pár řádků tam. Nevnímá okolní svět a začíná myslet jako psychopat. Ten normální. Psychopat.

Stojí tam, štípají ji chodila. Stojí na střepech svého srdce. Pošlapala je. Už je nedokáže slepit dohromady.
Jen krev na hrotech střepů a odraz jejího obličeje bez výrazu. Bez duše. Bez důvodu k životu.
Nahlédni jí do očí. Co vidíš? Pravděpodobně smutek, zoufalost, beznaděj, ale hlavně lásku.

Stojí tam. Vidí svůj odraz ve střepech od krve. Nechápe. Neví.

"Máš někoho, koho miluješ, chápu to správně?" Otázka. Otázka, která změnila její myšlení na tolik, že si pomalu přestává myslet, že má, koho miluje.

Miluje. Opadává jí úsměv a jeho poslední zbytky má jen pro tu jedinou. Miluje tolik, že umírá.

"I need some painkillers.. but are there any painkillers for heart pain? I guess not"

Hřbitov domácích zvířátek

11. června 2011 v 19:30 | Vicc |  Nejzažší kout
Čas se nedá vrátit, ani kdybyste chtěli. Stejně tak mrtví zase neobživnou. Už jsi to zkoušela? Ne. A nemáš občas chuť to zkusit? Možná. Zkus to! Asi tak jako ve filmu Hřbitov domácích zvířátek II podle stejnojmenného příběhu Stephena Kinga.

Velmi vzrušující by mohlo být také prožívat Halloween na Hřbitovu domácích zvířátek. Myslím to zcela vážně.
Chvíle hrůzy a znechucených pohledů střídají chvíle nadšení a uchvácených pohledů. Člověk by nečekal, že něco tak morbidního může být okouzlující.

Ovšem, každý si přijde na své.

Jack The Ripper

9. června 2011 v 16:45 | Vicc |  Nejzažší kout
Pláč a žal. Smích a radost.
Dvě rozdílné věci. Dvě anatomicky stejné osoby. Spojení duší. Odmítané, nechtěné - společností.

Nenapravíš, nezměníš. Situace, ve které jsi, je až moc srdcová záležitost. Nezvládáš, a přesto plánuješ. Nejsi sám, a přesto jsi osamělý. Zkus to, nic neztratíš.

Jizvy na srdci neodstraníš. Jizvy, kterým jsi dovolil se vytvořit.
Jack The Ripper. Jack The Ripper, co vstoupil do tvého srdce a zanechal tam ty jizvy. Jack The Ripper, kterému se říká Láska. Krutý, bezcitný a při tom věrný své vášni, Jack The Ripper.

Odevzdal jsi klíč od svého domu vrahovi. Nakonec se zabiješ sám.

Empty words

8. června 2011 v 0:24 | Vicc |  Nejzažší kout
V jiném světě. V cizím a přesto ve známém. Otevřela dveře a všichni na ni hleděli. Všímali si jí. Líbilo se jí to.
Nehodláš odejít, že ne?

Pár duší poznala, prohodila s nimi pár slov. Jen některé se jí zalíbily. Jen hlasy, nic víc.

Tma, chlad a vítr je rozfoukal. Utekly, schovaly se do kouta.

Noc není moc přívětivá, nemá ji ráda. Nutí přemýšlet. Přemýšlet nad věcmi, které nedávají smysl.

Bolest. S tou se setkává každý den. Podají si ruce a posadí se k čajovému dýchánku.

O všem a nakonec bez ničeho.

Waiting for nothing

5. června 2011 v 22:44 | Vicc |  Nejzažší kout
Čekání. Dlouhé a trpělivé. Co by člověk pro lásku neudělal. Neexistuje nic takového.
Osamělé srdce jen vyčkává. Stále nic.

Změna, jen malá změna. Všechno je jinak. Myslela, že umře. Nikde ji tam neviděla. Jako by tam někdy stála.
Slíbila jí, že jí bude stát po boku ať se děje, co se děje, ale nemůže. Nemá sílu. Nemá sílu být nadále přehlížena.
Napsala dopisy. Dopisy, ve kterých stálo "Miluju Tě" snad na každém řádku. Nedostalo se jí odpovědi.
Už dlouho ne.

Krvácí. Kaluže krve. Odkud se bere? Z jejího srdce. Puklo. Roztříštilo se na kousky. Střepy, pozor! Nepošlapej je, možná půjdou ještě slepit. Pochybuje o tom.


Neustále se nutí, nutí se do všeho. S psychikou za hranicí. Neopouštěj ji. Nezvládne to.
Ne, odejdi a neuvidíš ji. Zmizí do Říše divů a bude žít s Kloboučníkem.

Kloboučník? Vážně si myslíš, že tě zachrání, že ti pomůže?


Vepsala by příběh. Vryla by ti ho do paměti. Nechce ti ublížit, ty jí ubližuješ.
Topící se ve své. Své mysli? Své krvi? Kdo ví. Ona ne.

Vyvržena, nepochopena.