Pád

1. září 2015 v 12:04 | Vicc |  Nejzažší kout
Bloudí.
Okraj propasti, jenž je tak hluboká, že by se do ní nevešel ani ten nejvyšší mrakodrap, je její největší lákadlo. Jako vosa na med.

Ztraceně se prochází po okraji a nevidí.
Nevidí, že není sama. Přitom se cítí naprosto opuštěně.

Kdysi dávno její srdce planulo nezkrotnou láskou, ještě teď je tam možná malý plamínek, ale teď.
Teď je tam jen propast, jako ta kolem které se teď prochází, bloudí.

Kde její začátek, kde je její konec.

Zapomněl jsi?

Lidé zapomínají. Zapomínají, že tu pro ně stále je, ale kdo je tu pro ni?

Jen možná malé nahlédnutí do hlubiny propasti. Jen možná malý krůček blíže.
Váhavě se rozhlíží.

Srdce, jenž už necítilo nic jiného než bolest, utrpení a prázdnotu, pomalu ale jistě vyhasíná.
Už to nezvládá. Ani ten malý plamínek se víc nerozhoří pod tou tíhou.

Marně doufajíc, že se otočí a ty tam budeš stát. Marně.

Kdy tě naposledy viděla? Nějaký pátek už to bude.
Doufá v nějaký zázrak, který ovšem nepříjde a ona se pomalu topí.

Bloudí. Padá. Umírá.
 

Depression

13. srpna 2015 v 16:29 | Vicc |  Nejzažší kout
Někdy se ptáme sami sebe, proč se nám stávají takové věci.
Ptáme se "za co?"
Nikdy však nedostaneme odpověď.

O to je to horší. Utápíme se ve vlastních pocitech a myšlenkách.
Ale to nám nepomůže.

Chce se nám brečet, ale raději to potlačujeme, abychom neukázali naši slabinu.

Deprese je něco, co by se nemělo podceňovat.
Deprese jsou, když už vám nic neudělá radost.
Nejraději by ste spali, nebo leželi v posteli a koukali do stropu.
Není to lehké, ale musí se s tím něco dělat.

Každý má svůj způsob, jak ses depresí vypořádat.
Musíme se na to zdravě naštvat.

Říct si, že to bue dobré, nestačí. Musíme se o tom sami přesvědčit.
Nemůžeme čekat až něco udělají ostatní.
první krok je na nás.

Tak ho udělejme!

Čas plyne dál

13. srpna 2015 v 13:14 | Vicc |  Vyslovená slova
Achy Vy moji;

Zas uplynulo mnoho dní, kdy jsem tu byla naposledy.
Mnoho dní, pár let - alespoň takový mám pocit.

Událo se spoustu věcí. Spoustu věcí je nedokončených a je tak málo času.

Naslibovala jsem toho spousty a nic nesplnila. Proto již nebudu planě slibovat. Je to smutné.

V životě jsem se nedostala do takových nesnázích jako ve chvíli, kdy se mojí psychice podlomila kolena a já skončila měsíc zavřená ve svém pokoji. Nejedla, nepila.
Braní silných antidepresiv není moc dobré, ale také není dobré rozbrečet se jenom nad tím, že jste napsali pravopisnou hrubku ve slově.
Po dřívě probdělých nocí, jsem zas mohla spát, až na ty noční můry.
Ze začátku jsem prospala 2-3 dny v kuse. Potřebovala jsem to.
Všechno to začalo omdléváním. Nejdřív to bylo jednou, po 2 týdnech podruhé, po třech dnech potřetí... A pak už to bylo při jakékoliv emoční záležitosti - ať už se jednalo o radost, smutek, zklámání, bylo to jedno. Prostě jsem omdlévala.

Teď když už jsem nějakou chvíli v pohodě, začíná se mi to pravděpodobně vracet a já musím být silná.
Naštěstí mám spoustu věcí na práci, tak nebudu jen tak sedět a řešit svůj psychický stav.



Držte mi palce, moji drazí.
(více pod perexem)
 


New days

16. srpna 2014 v 21:34 | Vicc |  Vyslovená slova
Zdravím Vás, mí milí červíčci.

Víte, dlouho jsem se tu neukázala. Omlouvám se, zanedbávala jsem Vás.

V mém životě se za ten rok událo spousta věcí. Našla jsem si přítele, těsně před maturitou jsem přerušila studium, na chvíli jsem se odstěhovala do Prahy, rozešla jsem se s přítelem a teď pracuji.
Kvůli finančním problémům jsme se s rodinou málem nadobro rozdělili. Řeknu Vám, naplakala jsem moře slz.
Ale teď už je to lepší. Pořád mám, co dělat.

Každopádně už mám konečně čas Vás obohacovat mými myšlenkami, pocity a Bůh ví čím ještě.
Vzpomněla jsem si, že tu mám pár rozepsaných povídek pro Vás, tak zkusím navázat a dopsat je pro Vás.

Abych se z té polízanice mého života nějak vymotala, znova našla smysl svého života, našla svůj cíl, byla motivována proč stále žít, stanovila jsem si, čeho chci dosáhnout.
Někdy Vám o tom napíšu více.

Držte mi palce, moji červíčci.

"Just give me a reason to keep my heart beating"
The Beginning - ONE OK ROCK

Puzzle

15. července 2013 v 13:06 | Vicc |  Nejzažší kout
Jako střípky rozbitého zrcadla, které skládáš v jeden celek.
Jako skládačku, kterou dáváš dohramdy.
Každý kousek do sebe pasuje. Skládají se v jednu věc.
Stejně tak jako sbíráš sebe.

Kousíček po kousíčku hledáš utržky sebe.
Jen kde je najít? Kam se mohli ztratit?
Jsou roztroušeny po celém tvém životě jako zrnka soli rozsypané na stole.

Hledáš, nacházíš, ale poslední kousek tebe někdo vlastní.
Teprvé poté budeš kompletní.
Je možné, že některé poztrácíš a už je nikdy nenajdeš.
S pomocí osoby, která vlastní tvojí poslední součástku, si vyrobíš náhradní, nové.
Poté budeš znova kompletní.

Už nebudeš mít žádnou práci s hledáním.
Budeš je muset opatrovat, starat se o ně, dokud ony nenajdou své vlastní kousky i s tím posledním.

Nenechávej se odradit obtížností při hledání svých dílů. Věř mi, stojí to za to.

Nikdo nikdy neskončil bez svého posledního kusu skládačky.
Někdo je najde rychle, někdo pomalu.
Je jen na nás, jak rychle své kusy najdeme.

Let you dreams fly like a butterfly.

Bouře

13. července 2013 v 3:06 | Vicc |  Umění duše
Moje slohová práce :)

Líčení, popis krajiny v bouři.
Pod perexem

Road so far

13. července 2013 v 2:27 | Vicc |  Vyslovená slova
Zdravím Vás, mí milí pozemští červíci.

Je to už dávno, co jsem se Vám ozvala, tak mě napadlo, že bych Vás mohla zase zasvětit do mého života, ovšem velice krátce.

Lidé přicházejí a zase odcházejí, jak už to tak bývá. Jen nejlepšího přítele nikdo nenahradí.
Další školní rok je za námi. Gratulace těm, co úspěšně složili maturitní zkoušku.

Po psychické stránce se dá říci, že jsem v rozkladu, ale díky jistým lidem se pomalu ale jsitě dávám dohromady.
Snad si ty letošní prázdniny užiju i bez těch lidí, se kterými jsem je trávila minulý rok.

Nejlepší přítel se ukázal býti tím nejvíc falešným přítelem. Má nejlepší přítelkyně se přestěhovala za svým přítelem do Brna, takže s ní také nemůžu trávit tolik času, jako minulý rok.
Ještě stále jsou tu však ti ostatní dobří přátelé, kteří se o mne postarají a já zase o ně.

Nikdy nevíte, koho máte po svém boku, dokud se nepřestanete úplně věnovat jenom jednomu :)

Doufám, že si ty letošní prázdniny užijete naplno a že se Vám nic zlého nepřihodí.
Hlavně ať nemáte žádné úrazy :P

Could you please come back?

29. ledna 2013 v 23:58 | Vicc |  Nejzažší kout
Čas jít dál, nechat Tě jít.

Každým krůčkem, každou myšlenkou je u Tebe.
Nevnímající nic kolem sebe.

Vidí své přátele, jak se jí snaží zvednout náladu. Všichni se snaží.

Potkala Tě, viděla Tě. Tvoje vář, Tvoje oči, Tvůj úsměv, Tvůj smích - vše má zaryté v hloubi svého srdce.
Staré rány v srdci se jí otevřely. Utopená v minulosti otevírá komnaty s uzamčenými city k Tobě.
Jako kdyby se znova zamilovala.

Ani netušíš, co teď v sobě skrývá. Tolik bolesti, tolik lásky.


Probrečela dva dny.
Probrečela dvě hodiny - hned po tom, co tě uviděla.



S knedlíkem v krku u teď sedí a vypisuje své pocity.
Mrzí ji to, že Ti to řekla znovu.

Co by dala za to, abymohla čas vrátit zpět.
Kéž by mohla sestrojit stroj času!
Kéž by mohla najít kouzlo!

Přiznala se Ti. Řekl jsi jí, že se hned vrátíš. Nevrátil jsi se.
Potkala Tě venku. Řekl jsi jí, že si jdeš něco zařídit, že za chvilku budeš zpět. Nevrátil jsi se.



Vrátíš se někdy?

Ekompilace Pardubice 2012

6. ledna 2013 v 20:14 | Vicc |  Umění duše
Další ze zajímavých akcí byla Ekompilace.

Koncert, na kterém se ukázaly kapely Koblížc!, Mistake, Wanted, A bude hůř, Jakobič, The Snuff, Kyanid, Eternal Fire, Too late a Final Fiction, byl dlouhý, ale zábavný.
S kamarádkami jsme sice čekali výhradně jen na Koblížky, ale ostatní kapely také stály za to.

Fotky pod perexem

Duhový den

6. ledna 2013 v 19:54 | Vicc |  Umění duše
Po dlouhé době Vás poctívám svou návštěvou.

Akce "Duhový den, co má 25 hodin" byla velice krátká a sešlo se na nejvýš 10 lidí.
Vypustili se balónky a každý si šel svou cestou.
Pochytila jsem pár fotek, ale víc toho nešlo.